Damascénská nebo také damašková ocel představuje jeden z nejkvalitnějších materiálů na světě. Technika její výroby vznikla několik set let před naším letopočtem a dodnes vzbuzuje obdiv. Ocel vytvořená tímto způsobem byla svými vlastnostmi jedinečná, neuvěřitelně pevná, odolná a díky vzorovanému povrchu i opravdu krásná. Čepele mečů, dýk a kopí z damašské oceli byly spolehlivé, a tak tento výjimečný materiál získal vynikající pověst. Vládci s takovými zbraněmi v rukou byli považováni za téměř neporazitelné. Z tohoto důvodu damascénská ocel nebyla jen známkou moci a bohatství. Dlouho se totiž věřilo, že má i mystické vlastnosti.

Jak už název napovídá, jedná se o ocel, která je spojená s městem Damašek. Pochází ale ze starověké Indie, kde se s výrobou tohoto jedinečného materiálu začalo a odkud se do hlavního města Sýrie dovážela. Tajemství výroby oceli s tak výjimečnými vlastnostmi, zaručující vítězství v bitvách a věčnou slávu, chtěli znát všichni, a tak se výrobní postup později roznesl po celém středomoří i do kontinentální Evropy. Mezi římskými a keltskými válečníky, náčelníky Vikingů a arabskými císaři byla damašská ocel vždy synonymem úcty, síly, krásy a velkých vůdců.

Dnes je výroba „pravé“ damaškové oceli z jednoho kusu mnohými považovaná za „ztracené umění“. Více než tisíc let se kováři po celém světě snaží přijít na výrobní proces tohoto nevšedního materiálu. Jeden z pokusů o napodobení této staré a finančně také velmi náročné techniky je překládání a svařování dvou typů oceli. Jedná se o takzvanou „překládanou ocel“, kterou dnes známe právě jako damaškovou ocel. Tento postup výroby damascénské oceli se od toho starověkého liší, ale to neznamená, že nevyžaduje zkušenosti a neobyčejnou zručnost. Výsledným materiálem tohoto neuvěřitelně pracného procesu je velmi kvalitní ocel, která snoubí vlastnosti tvrdé vysokouhlíkové oceli a měkké nízkouhlíkové oceli. Finální produkt tak má nejlepší z vlastností obou ocelí. Je velice tvrdý, ale zároveň houževnatý.