Proces výroby materálu

Damašková ocel je „poskládaná“ ze dvou druhů oceli, a to jedné s vysokým a druhé s podstatně nižším obsahem uhlíku. Po pečlivém prokládání „tvrdé“ a „měkké“ oceli se obě matérie spojí do takzvaného základního paketu. Pak nastává čas pro první ohřev. Ocel se nahřívá do vysoké teploty těsně okolo bodu tání, což je 1425─1540 °C. Struktura oceli se při této teplotě uvolní tak, že je schopná propojit jednotlivé molekuly ocelí a přetavit se v jednolitý kus. K tomu je třeba využít tavidla, bez kterého by se ocel spojila velmi špatně, nebo vůbec. Nejčastěji se jako tavidlo používá tetraboritan sodný, který roztaví vrchní vrstvu okují. Ty následně vytvoří téměř tekutou strukturu, čímž napomáhají ke kvalitnímu sváru. Poté, co je ocel ohřátá na správnou teplotu, se paket pod tlakem úderů kladiva kovářsky svaří. Tak vznikne jeden kus oceli, který se vytáhne do delšího prutu a nasekne se uprostřed. Poté se opět ohnou oba díly k sobě, obalí se tetraboritanem sodným, a celý proces se opakuje, dokud není mistr kovář spokojený s množstvím vrstev a kvalitou svárů mezi nimi. Z popisu výroby je jasné, že damašková ocel může být tvořená desítkami, stovkami, tisíci i deseti tisíci vrstvami! Až ve chvíli, kdy máte k dispozici takto kvalitní ocel, začíná proces výroby konkrétního produktu.

Sehnat ocel vynikající kvality není snadné. Michal Čiliak ji našel u švédské společnosti Damasteel, která se na výrobu nerezové damaškové oceli specializuje. Míst, kde to umí jako oni, moc není. Možná žádné jiné. Damasteel na výrobu damaškové vzorované oceli, která má přesně sedm svárů, totiž získalo mezinárodní patent!